Jaká zkreslení jsou nejčastější? 
Lidé jsou zvyklí, že média nabízejí jako první to nejdůležitější či nejnovější. Ekonomický model internetu, prodej pozornosti inzerci, ale vede většinu webů ukazovat nejklikanější. A typický omyl je, že nejklikanější je nejdůležitější. Nejklikanější jsou vždy zprávy, které atakují emoce, limbický systém mozku. Každá zpráva, která nese strach, vztek budí větší zájem. Typické zkreslení je, že si lidé myslí, že to, co oni vidí v mobilu, vidí všichni. Ve skutečnosti každý něco jiného, ba klidně opačného. Online platformy vybavené znalostmi o digitálních stopách šijí uživateli obsah, nejen reklamy, na míru. Sociální sítě ho tak obsahem, ke kterému tíhne, vtahují do sociálních bublin. Zahrnují ho sebepotvrzujícími tendencemi, optickým klamem pravdy. Viz i to, čeho jsme byli svědky v době covidu. 

​

V čem je hlavní problém sociálních sítí? 
Nenesou za to, co doručují, až na opravdové výjimky, odpovědnost. A ekonomicky z toho, že nepodléhají mediálním zákonům, těží. Jestliže média si zakázala ukazovat tvář střelce z filozofické fakulty, jména obětí atd., sociální sítě jedou všechny takové příležitosti na plný plyn. Nebo další příklad - falešné reklamy. Klasická média je umí de facto okamžitě odstranit, na nadnárodních platformách umí žít bez reakce měsíce a měsíce. Zároveň ne všichni si uvědomují jejich proporce, podíl na mediálním prostředí. 

​

Jakto? 
Není to dlouho, kdy se sociální sítě staly hlavním zdrojem zpráv, nejen běžných informací. V České republice na nich průměrně lidé tráví téměř dvě a půl hodiny času denně, na webech klasických médií řády minut. Netmonitor, jednotné měření českého internetu, neukazuje sociální sítě, ani vyhledávače. Tedy celou půlku prostoru, který lidé označují jako svůj zdroj zpráv. Vzniká optický klam, kdo hraje jaké housle. Platformy se svou velikostí chlubí na trzích veskrze nerady. Přitom i v Česku je již vyhledávač Google nad 80% podílu na trhu, jeho YouTube míří k 8 milionům Čechů, Facebook k 6 milionům. Jinými slovy jejich podíl na utváření mediálního prostoru je zásadní. Tedy i vliv na nálady populace, rozhodování lidí, témata, kterými společnost žije. Připomínám, že s pravidly svými, ne pravidly médií. 

​

Jak dlouho projekt Kyber tabu vznikal?
Samotný projekt přibližně rok a půl. V červnu 2023 byl hotový scénář, od srpna do prosince se kreslilo, na začátku ledna 2024 se točila studia s Terezou Kostkovou, pak přišla fáze animací, nasazení ruchů atd. a 8. dubna šla Nova do vysílání. Základ byl vznik kreseb, vizualizace neviditelného. Výtvarníci udělali jako podklad doslova několik stovek kreseb, víc než pět set. U každého musela být základ myšlenka, její pochopení a výsledná podoba. Nebylo příliš z čeho vycházet. Znělka ale např. vznikla jako grafická podoba skutečné vizualizace růstu internetu od roku 1997. 

Proč jste se rozhodla pro studio DRAWetc.?
Drawce mi doporučil šéfredaktor časopisu ABC, který má desetiletí zkušeností s komiksy. Navíc záhy bylo jasné, že rozsah ilustrací musí dělat víc výtvarníků souběžně. Drawci jich mají kolem sebe několik desítek. Kresby tak začaly vznikat po třech liniích, jeden ve stylu Doodle, druhý vysoce propracovaný, třetí byly grafy. A jak řekla produkční Drawců, Hanina, my jsme si s Troy, která dělala kreseb nejvíc, okamžitě sedly. Filozofií, přístupem. 

​

Jaké dostali grafici zadání? 
Že cílem je představitelnost neuchopitelného. Že nikde nebudeme dělat robotíky, žádná umělá inteligence s tykadýlky!! A že postavy budou ala ze seriálu Vlak dětství a naděje. 

​

Forma videí byla jasná od začátku?
Ano, kvůli sdělnosti, pro vůdčí obrazovou složku a komunikaci s divákem. Tím, že žádný podobný projekt neexistuje, pomáhala jsem si při vysvětlování konceptu přes Okna vesmíru dokořán Jiřího Grygara jako Okna vesmíru médií dokořán. Název Kyber tabu navrhla profesionálně a s duší Jindřiška Strejčková. V době, kdy se už kreslilo, jsme se náhodou potkaly o přestávce jakéhosi koncertu. Známe se x let dozadu z Paralelní Polis, netušila jsem, že se v mezičase stala manželkou zakladatele Drawců, že je od dravců. Konverzace v kroužku jak se máte, co děláte, byla od ní - ale já vím! A výsledkem bylo našich několik nedělních snídaní a název Kyber tabu. 

​

Co bylo na projektu nejtěžší?
Srovnat se s časem. Pár měsíců to byla jízda, volný čas nula, dovolená nula, víkendy šly do háje. V listopadu jsme si stvrdili s Jirkou Bartoškou, že bude průvodcem, produkce měla fixované termíny natáčení. Týden před Vánoci se Jirka ozval, že to nepůjde. Druhý den jsem volala Terezce. Mohla jsem navázat na telefonát kdysi dávno na Nově, kdy jsem jí, asi  jako první vůbec, nabídla, zda nechce začít také moderovat. Už tehdy bylo jasné, že je velký talent. Dnes bych přidala s velmi vzácnou opravdovostí. Terezka si prý přesně pamatuje, kde v tu chvíli onoho telefonu tehdy byla. Prý s maminkou v bazénu :-). 

​

Co bylo nejhezčí?
Toho bylo mnoho. Vidět lehkou ruku výtvarníků Drawců, profesionalitu a skromnost animátorů na Nově, když např. jeden z nich omylem pustil zbytečně i to, co už jsme si schválili a jeho šéfová si ho dobírala, že to chtěl vidět znovu, protože to viděl za předchozí dny jen tisíckrát. A on odpověděl, že mu to nevadí, protože to je hluboký… ! Nebo když zvukař dělá u každé čtyřminutového videa doprovodný koncert z ruchů, aby, přestože je téměř všude ještě hudba, každý zvuk na obsah přesně seděl. Proč? Protože mu to nedá! Takových lidí si neskutečně vážím. 

​

Vás bavilo vrátit se na Novu… 
Ano, nad vchodem, kde si berete návštěvní kartičku, jsem měla leta kancelář. Na chodbách jsem potkávala řadu dřívějších kolegů, kteří měli zato, že jdu kvůli oslavám 30 výročí Novy. Ne, šla jsem do suterénu do střižny. A byla tam ve svém živlu, přiznávám.  

​

Po tolika letech ve vysokých manažerských funkcích?
Jenže já do CEO došla od píky. Řemeslo se nezapomíná. Znalost řemesla byla a je pro mne naopak celou kariéru ve vedoucích funkcích backgroundem k rozhodování. Výhodou. Kterou si nesmíte nechat vzít. Teď bylo Kyber tabu druhou směnou každého dne po denních schůzích a jednáních. V  listopadu jsem byla tak unavená, že jsem nepozorně šlápla a sedřela si holeň po celé délce téměř na kost. 

​

Proč vám na projektu záleželo osobně?
Jednak jsem slíbila, že ho udělám. Můj osobní motiv je ale odpovědnost za mediální prostředí. Média, poskytovatelé informací, mají na společnost velký vliv. Dopad výběru zpráv, těch, kterým dáváte slovo, atd. je stejně důležitý jako to, co říkají. Umělá inteligence dnes spolehlivěji než člověk umí vybírat nejklikanější. Jenže to je podobné, jako profi krmit lidi tukem napuštěnými hranolkami a sladkou colou. S alibi, že jim přece nabízíte, co chtějí. Zvedá to příjmy, ale na předních místech nese sex, krev, vše, co rozšiřuje panenky a žíly na čele. Média se tomu špatně brání, protože jde o jeden model, jeden reklamní koláč, jedny diváky. 

​

Řešili jste toto i v CNC?
Ano. První byl i konflikt v Blesku. Technologicky bylo možné zvednout počet kliků, poslat dopředu těžký bulvár na úkor seriózních a podstatných zpráv. Redakce se vzepřela, inzerce řvala, že bráníme firmě mít větší příjmy. Konflikt šel až na představenstvo, Dan Křetínský se postavil za redakci. 

​

Co se s tím dá dělat obecně?
Mozek si nezměníme. Velikost Mety a Google jim dává možnosti nad celým světem, o kterých se nikdy nikomu nesnilo. Vzývání ke kritickému myšlení je zbytečné, většina lidí neví, co si pod tím představit. Dokud situaci nevyřeší trh či další rozvoj technologií k sofistikovanějším potřebám uživatelů, je to balanc držená dle profesionální výbavy, ekonomické kondice i etiky jednotlivých webů. 

​

O co jste při projektu opírala? 
Jsou za ním roky rešerší, studií, konferencí, přednášek a přirozeně i zkušenost. Měla jsem ojedinělou možnost léta zblízka, od přelomu tisíciletí v peoplemetrech na Nově, později v BI datech webů CNC vidět akce a reakce velkých publik, tedy obrovských statistických vzorků. Denně, dokonce po minutách vidět zákonitosti, kdy lidé přepínají na jiný kanál, učit se proč. Dnes má internet nespočetně takových dat. Důležitá je ale v praxi jejich interpretace. 

​

V jakém slova smyslu?
Podstatné je, jak a k čemu čísla využíváte. A zda jen vlajete za čísly, nebo jsou vodítkem, abyste zjistili, co signalizují. Co je jejich důvodem. Jenže k tomu potřebujete hloubku znalostí netechnických oborů, psychologie, sociologie, behaviorální ekonomie. Musíte znát práce alespoń nobelistů Kahnemana, Thalera, vědět, co jsou jeho tzv. šťouchy atd. a také umět s nimi zacházet, používat je. To je vyšší dívčí médií, tuhle rovinu výbavy má ale málo kdo. Dovoluje vám využívat data, ale tak, aby nešlo jen o hranolky. Data přinesla neskutečně možností. Bohužel i krycí plášť pro vlastní neznalost. S výsledkem, že z dat nevychází, za daty se vlaje. 

​

Tento projekt je svého druhu první, proč?
Rozsah projektu, rozkročenost napříč mnoha obory jsou náročné, těžko ho udělá ne insider. Insider zas jede na koni všech fenoménů, o kterých má hovořit a popisovat dusot a stopy svých kopyt je složité. Proto projekt vznikl i nadačně, díky Nadaci PPF. Přinesl ho na správní radu Vladimír Mlynář. I v něm se duše šéfredaktora neztratila, byť tvrdí, že ano.

​

Nabízí Kyber tabu konkrétní rady, jak na online svět?
Ústřední rada je vybírat si zdroj svých zpráv. Chodit za nimi do profesionálních médií. Původně, ještě skoro do konce loňského roku byla idea, že každý díl bude končit sadou rad ke konkrétnímu tématu. Stáhnout je do pár vět se ukázalo nemožné, obecný apel je blbost. Kyber tabu chce dát klíč k prostoru, ve kterém se lidé začnou orientovat, rozumět mu. Neznalost není dobrý rádce, naopak plodí chyby a je zneužitelná. Vědět, znát je klíč.